Želvy neninja

Ráno jedeme na Trou aux Biches, což nevím co znamená, ale je tam pláž, ze které se jezdí pozorovat želvy. Karety obrovské, "mořské želvy", jak praví klasik. Zprvu nic želvího na místním divingovým seznamu nevidíme, pak ale přichází malý černoušek a ukazuje se, že pozorování želv není diving, ale aktivita pro mastňácké turisty. Rychle domlouváme akci a naskakujeme do lodi. Do lodi pouze transportní (a řidič si jízdu náležitě užil na plný plyn), která nás odváží na místo pozorování. Zde už stojí pár lodí a ve vodě kroutí hlavami pár šnorchlařů. 

Zrovna když se chystáme hupsnout do vody, připlouvá želva a podplouvá pod naší lodí s proskleným dnem. Ve vodě kroutíme hlavami jako ostatní a nic nevidíme. Už už to vypadá, že kontakt s karetou už jsme zažili, když připlouvají dvě a pozorování začíná naplno. Voda není úplně křišťálově čistá a podvodní pouzdro na foťák nebo mobil s sebou nemáme, ale zážitek je to ohromující. Želvy se producírují kolem lodí a my se vrtíme kolem nich. Nejdřív to vypadá, že je bavíme my, ale záhy se ukazuje, že jim průvodci házejí žrádlo. Několikrát plavu nad želvou pomalými tempy, kdy ona téměř synchronně dělá stejně pomalá tempa. Nádhera...! 

Občas se kareta vynoří k nadechnutí a vypadá to, jakoby se chtěla na to lidské hemžení kouknout. Když se vynadíváme z vody a kapitán naznačuje, že se blíží odjezd, lezeme do lodi a já ještě pořizuji pár fotek ze sucha směrem dolů. Není to ono, ale pro představu, co jsme pozorovali doslova z několika centimetrů pod vodou, by to mohlo stačit.