Málem na ni ale nedošlo. Přijíždíme na parkoviště, přezouváme boty a chceme vyrazit. Jenže u brány strážce národního parku cosi haleká. Nerozumíme, tak jdeme blíž a on povídá, že je celý park uzavřen. Je tam ještě jedna rodina a tak se společnými silami snažíme že správce vymámit, co se jako děje. Jenže on neumí anglicky nic, než tu jednu větu. Nechápeme a smutně hledáme na mapě nějaký náhradní výlet. Už už nasedáme do auta že odjedeme, když přichází zevnitř parku další strážci. Jeden z nich naštěstí anglicky umí a tak se ptáme na příčinu. Prý jsou na mnoha místech parku záplavy. Naštěstí námi vybraná cesta je jich ušetřena (aby taky ne když vede po hřebeni kopce, že...) a dostáváme laskavé povolení se na ni vydat. Jen musíme svatosvatě slíbit, že jinam nepůjdeme. Což se nám slibuje snadno, protože jinam jsme stejně neplánovali jít.
Procházka byla dle očekávání pohodová a výhledy luxusní. Zelené kopce protkané nitkami vodopádů, palmoví a stromoví všude kolem. Dokonce jsme na jedné vyhlídce znovu zaskákali. Furiantsky jsem nepožádali kolemjdoucí, ale spolehli se zase na samospoušť. Když nám to minule tak šlo. Takže tentokrát se zdařilo asi na podesátý...
Žádné komentáře:
Okomentovat