Keš je na malým vršíčku (ale není na Pankráci) a má od ní být krásný výhled do kraje. Na vršíček vede několik pěšinek. Zkušeně si vybíráme tu horší a škrabeme se nahoru. Pěšinka vede metr vysokým porostem a tak není vidět, kam člověk šlape. Takže jsem zahučel do brázdy, div jsem se zcela potupně nesvalil.
Naštěstí nahoře je pažit úhledně nízký, výhledy předaleké a spokojenost maximální. Jen tedy krabice byla mokrá a slizká durch. Udělali jsme i nějaké to oslavné foto a vydali se na cestu zpět.
Cesta od keše bývá vždy mnohem snazší. Teď nastala výjimka z pravidla. Začátek té výše zmíněné druhé cesty se nám zdál kluzký, tak se vracíme tou horší. Naneštěstí na jejím konci netrefujeme stejnou trasu, kterou jsme se škrabali nahoru, a z klouzavého svahu se spouštíme opravdu hodně krkolomně za pomoci všech čtyřech končetin. Dole od silnice do stejného místa míří jakási dvojice natrhat si megabrusinky a asi se nestačí divit, co tady provádíme. Vyhýbáme se i očnímu kontaktu, protože tohle bychom nechtěli vysvětlovat ani v češtině, natož v cizím jazyce...
Žádné komentáře:
Okomentovat