Necháváme se navigovat, což je ve zdejších městských aglomeracích plných jednosměrných uliček jaksi nutností. Naštěstí jsem doma prozíravě stáhnul offline mapy do Mapy.cz, takže i bez mobilních dat si tu jezdíme vzorně navigováni.
Kráter číslo jedna je zajímavý. A zajímavý vlastně o to víc, že je uprostřed města. Zelený ostrůvek v centru města. Kdo viděl mauricijská, indická či africká města se slepenci umolousaných domů, dokáže si představit, jak zde zelený přírodní ostrůvek působí.
Obcházíme kráter a fotíme louži dole na jeho 95 metrů hlubokém dně. Dokonce se snažíme ulovit místní keš, tradičku, která se ale ukazuje býti 5/5. Protože má být dole v kráteru, ačkoliv souřadnice ukazují nahoru na okraj. Ukazuje se, že byla v kráteru, ale kvůli erozi je nyní zakázán sestup dolů. Proto ji autor musel přemístit, ale terén vtipně nechal původní. To by bylo veselé, mít kromě Oblakových keší i nějakou 5/5 na Mauriciu. Ale nic se nekoná, keš byla nejen přemístěna, ale i ukradena. Nalézám jen jakési torzo.
Konec kráteru jedna, míříme na kráter dva. Cestou ale měníme zadání, že si zde zajdem na kafe do obchodního centra. Od něj teprve, řádně posilněni, míříme na dvojku. A čirou náhodou jedeme kolem kostela, kde je spousta aut a zjevně tu probíhá mše. Velikonoční mše, jak se nakonec ukazuje. Přibíháme už na samotný závěr, slyšíme poslední tóny zpěvu a už jen obdivujeme slavnostně vyšňořené Maurcijce a Mauricijky, kterak z velikánského kostela vycházejí. I tak to byl zážitek, a my jen litujeme, že jsme nepřibyli o něco dříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat