Co bude příště?

Sami nevíme. Nabízí se Korsika. Byli jsme tam kdysi dávno, ale ještě s organizovaným zájezdem autobusem. Zdroje informací, které nás zaujaly:

• Čtyřhranné zápisky 
• Motorkáři 

Dobrou volbou budou i další Kanárské ostrovy. Navštívili jsme zatím jen Tenerife a bylo tam úžasně. Tentokrát bychom mohli zkusit La Palmu nebo La Homéru. V roce 2021 na La Palmě soptilo, chtělo by to ověřit aktuální stav. 

Statistika

Něco málo statistických dat:

• Najeto 1396 km se zcela novým malým Hyundai i10 Grand. Jako zázrakem bez nehody na levoprovozních silnicích a především levoprovozních křižovatkách a kruháčích. Vznikl jen jeden škrábanec na nárazníku a to ještě od neznámého pachatele někde na parkovišti.
  
• Odloveny pouhopouhé 2 (slovy dvě) mauricijské kešky. Kde jsou ty časy, kdy jsme na dovolených odlovili stejný počet za půl hodiny a pokračovali obdobným tempem celou dovolenou.
  
• Dvě ubytování, jedno na 8 dní na jihu, na kraji národního parku, druhé na 7 dní na severu v Grand Baie.
• Let tam byl na tři letadla a celkem cesta od startu z domova až po přistání na Mauriciu trvala 41 hodin. Zpátky už to bylo rychlejší - jen dvě letadla a v Paříži jen pár minut na přestup. Jenže letadlo z Paříže do Prahy mělo hodinu zpoždění, ujel nám poslední vlak z Prahy a tak jsme z letiště jeli na sedmou ranní rovnou do práce. Po 27 hodinách cesty bez minuty spánku.

Protože se nás často někdo ptá na cenu dovolené a my si ji fakt nepamatujeme, uvádíme stručně hlavní nákladové položky za 15 dní na Mauriciu:

• letenky 38 tis. Kč
• ubytování na jihu 18 tis. Kč
• ubytování na severu 11 tis. Kč
• auto na celý pobyt 14 tis. Kč (566 €, více než dvojnásobek ceny na Kanárských ostrovech)
  
• celkem 81 tis. Kč za dvě osoby

Přivrácená strana mauricijského měsíce

Krátké shrnutí pozitiv Mauricia, aneb variace na oslavné cestopisy a lákavé fotografie:

• Mauricius je divoká kombinace nádherných pláží, mořského světa plného života, divoké přírody a indického mumraje měst a vesnic.
  
• Krásné pláže s bílým pískem a azurovou mělkou vodou. Nejhezčí místa pobřeží jsou ale často obklíčena hotelovými rezorty a soukromými vilami. Typicky vede kolem pobřeží silnice a ta je lemována zdmi soukromých pozemků. Doporučujeme hledat uličky, kterými lze občas projít k vodě, tam najdete krásné pláže a uklizený písek. Public beaches bývají občas problematické a o víkendu narvané piknikujícími domorodci k prasknutí. Zastrčené pláže stranou od lidí (ano, občas na nějakou narazíte) trpí odpadky, které zde zanechávají místňáci. Snadněji naleznete opuštěnou pláž na jihu.
  
• Na jihu máte také bohatší nabídku přírodních krás - hory, vodopády, národní park Black River Georges, hora Le Morne a pěkné pláže, kde můžete být i sami (pokud není víkend).
• Všude je plno ovoce, zeleniny a stánků se streetfoodem, kde si za pár drobných pochutnáte. Celkem proměnlivé jsou ceny. Například kokosový ořech (mladý, čerstvý, na napití kokosovou vodou) pořídíte na jihu běžně za 50,- rupií, na severu klidně za 400,- podle velikosti.
  
• Slušné pivo (doporučujeme Thirsty Fox ve všech variantách), v supermarketech velmi široká nabídka vína (Francie, Jižní Afrika).
• Pohodoví lidé. Usmívají se, většinou nemají problém s angličtinou a rádi poradí. Nežebrají a nemají nataženou ruku pro bakšiš za jakoukoliv pseudoslužbu (o které mají spíš pocit, že vám ji třeba mohli poskytnout, než že by skutečně něčím pomohli), jak se to 50x za den děje na jinak velmi podobné Srí Lance.
  

Odvrácená strana mauricijského měsíce

Na rozdíl od cestovních kanceláří, které ukazují jen pozitiva a na rozdíl od hotelových rezortů, které vás chrání před škodlivými vlivy okolí, my jsme procestovali Mauricius křížem krážem a nasáli jeho atmosféru v celé škále vůní. Co najdete na té druhé, odvrácené straně:

• Mauricius je kombinace krásy a typické umolousanosti indických měst. Ano, slovo "umoulousaný" pro nás nejvýstižněji charakterizuje odvrácenou tvář Mauricia. Umolousaná města, umolousaná bistra, garážové prodejny, povalující se psi, černá plíseň na neomítnutých nedostavěných barácích, boudy a ploty patchworkované ze zbytků vlnitých plechů. Odpadky tam i jinde. Nejumolousanější byly ikonické dílničky místních řemeslníků.
  
• Mauricijci odhodí cokoliv kdekoliv. Přijdou na pláž s pitím a jídlem a odejdou bez pití a jídla. Nemyslím obsah břich, tam je vše uklizeno, ale z obalů na pláži zůstane vše. Když byl na jídelníčku coconut, nebyl problém. Ten se rozloží za pár týdnů. PETka bude na pláži 100 let, skleněná láhev tisíce let.
• Veřejné pláže jsou přes víkend téměř nepoužitelné. Pokud tedy není vaším snem piknikovat s tisícem domorodců, kteří se nemusí chovat vždy zcela vzorně. Vrcholem fujtajblovosti byl dědek černoch, co si přímo před námi sednul na pláž na hranici šplouchajících vlnek, sundal si gatě a (Pán.Bůh a Blogger.com promine) vysral se do mělké vody. Ošplíchal se slanou vodou, obléknul a odvrávoral. Všude kolem plno lidí, koupajících se dětí a piknikujících domorodců. "To jsem asi nechtěla vidět", zachroptěla Yveta. Mlčky jsme zírali, jak na stejné místo za chvilku přišly dvě dámy a jaly se užívat si krás mauricijské pláže.
• Naše druhé ubytování v Grand Baie bylo sice v zeleni zahrady, ale ona zeleň měla i své stinné stránky. Jasně zelení gekoni byli tou pěknější s nich. Jejich hnědaví bratři, promenádující se nad kuchyňskou linkou, pak už méně. Doplňte milióny mravenečků faraónů a hejna krys, probíhajících pod nohama při večerním návratu do ubytování, a máte úplnější škálu obrazů, než jen ty reklamní fotky ubytování na AirBnB.
  

Prostě každá mince má dvě strany. Ale v průměru a v globálu ("Globál" byl ten obchod za socíku, kde měli všechno), je na Mauriciu krásně, protože pozitiva dokáží odvrácenou stranu hravě překonat.

PPP - Poslední plážové povalování

Dnes je závěrečný relaxační den. Jedeme se naposledy trochu poválet na pláž a volíme Trou aux Biches. Pak korzujeme po pláži kolem hotelových resortů, fotíme poslední panoramata a nohy na bílém písku s plážovými objekty. 

Rybářská loď přiváží kapitální úlovek mladých turistických rybářů a kromě focení úspěšných lovců nastává i porcování přímo na pláži. Google Lens napovídá, že ryba je zlak nachový, nebo-li doráda či koryféna. Prý dokáže měnit barvu a vyvinout rychlost až 80 km/h. 

Z Trou aux Biches se přes podnikovou prodejnu kašmírového oblečení  vracíme do Grand Baie. Původní záměr byl něco kašmírového zakoupit, když je v Čechách stále kolem nuly, ale cenovky, začínající u prosté šály na 4900,- rupiích, nás malinko odradily.

Speciální banánky

Poslední příjezd na ubytování, rozloučení se s paní domácí Annette i panem kapitánem Jeanem Pierrem. Ten zrovna vyndavá z kufru auta obrovský trs banánů. Jsou maličké, ale speciálního druhu, jmenují se binzi. Mají velmi tenkou slupkou a lahodnou, jakoby želéovitou dužninu. Chutnají náramně, takže pokud na ně někde narazíte, kupte klidně celý trs.

Paraplata a koktejly

Od východu na západ to není na Mauriciu tak daleko, takže od placek roti míříme ještě do Port Louis, za další kulinářskou specialitou. Mléčný koktejl alouda na místní tržnici je prostě boží...

Parkujeme na známém parkovišti u centra, tentokrát trochu na milimetry, a přes deštníkovou ulici uháníme rovnou na tržnici. Dáváme dva koktejly, se slastnými výrazy ve tváři je vysrkneme, obejdeme ovoce-zeleninovou sekci tržiště, zda se tu nic nezměnilo, a na východu zcela v duchu dnešního dne dáváme koktejlové repete. 

Abychom ukázali, že dva koktejly jsou jako nic, rozverně si pod paraplaty zaskáčeme. Lidí je tu sice dost, ale volíme tradiční samospoušť. Asi jsme už s našim skákáním trochu otravní, ale nějak nás vždy chytne místní génius loci a nedá se odolat zavěsit se pod zavěšené deštníky v dešti do vzduchu.

Dvakrát třikrát roti prosím...

Předposlední den míříme na střed východního pobřeží ostrova, podívat se na ostrov Ile aux Cerfs. Což se moc nepovedlo. Celá délka pobřeží proti ostrovu je uzavřený hotelový resort. Sice jsme drze projeli první bránou, ale u druhé se už otočili. Dá se tam dojet loďkou, ale zatáhlo se a chystalo pršet. 

Jedno pozitivum ale výlet na východ měl. Cestou si říkáme, jestli nekoupime nějakou placku. Koukáme u silnice, kde bude nějaký méně umolousaný stánek s hloučkem místních, protože to vždy signalizuje dobrou kuchyní. Nic se nám nezdá dost dobré až nakonec zastavuji u bistra na výjezdu z Centre de Flacq. Místní tu jsou v množství větším, než malém a umolousanost je hluboko pod zdejším standardem. Několik černošek peče čerstvé bramborové roti, ochucuje mnohými přísadami z misek a s úsměvem prodává. Bereme tři, usedáme k nim do kuchyně, pozorujeme dělbu práce a mlsně se olizujeme. Placky jsou jeste horké a skvělé - jedna vegetariánská, jedna s lososem a jedna s kuřecím masem. 

Pak míříme dál na pobřeží. Cestou zpátky nám to ale nedá a dáváme repete. Uff, placková nirvána...

Plachetnice

Od paní domácí jsme chtěli doporučení na výlet lodí a ona nám doporučila manžela. Jean Pierre nám dal vizitku, domluvili jsme čas na neděli po kostele a mohli vyrazit. Na vizitce byla dřevěná plachetnice s červenými plachtami a na pláži na nás, světe div se, čekala dřevěná plachetnice s červenými plachtami. Hned vedle ní se v deseticentimetrové vodě praly o zbytek ryby tři veliké manty.

Vyrážíme proti větru bez plachet, zato s pomocným motorem k blízkému ostrovu Coin de Mire, což je taková zelení porostlá šikmina zakončená skálou, padající ze 130 m kolmo do moře, tedy oceánu. Pan kapitán o skále sebejistě tvrdil 62 m výšky, ale trochu se nám to nezdálo a mapa říká jasně, že vrcholek skály je dvojnásobně vysoko. 

Na plánu bylo šnorchlování a za tím účelem jsme zakoupili plastové podvodní pouzdro na mobil. Takže kromě pohodového šnorchlování a obdivování barevného podmořského (podoceánského?, podvodního?) světa jsem notně zápasil i s mobilem pod hladinou. Tlačítko startu videozáznamu se dalo aktivovat jen nad vodou, pod hladinou zarputile odmítalo reagovat. Zato se po ponoření náhodně aktivovala jakákoliv funkce telefonu a záznam byl ukončen. Když už se mi podařilo udržet záznam aktivní, zase se mi nepodařilo trefit objekty do záběru. Kdybych se jen koukal, udělal bych 100x lépe...

Na zpáteční cestě došlo na plachtění. Kapitán zkušeně manipuloval s primitivním vybavením loďky, vztyčil prodlužovací díl hlavního ráhna a přední plachtu umně podpořil bidlem, co celou dobu leželo na okraji lodi a vypadalo, že slouží na odstrkování v mělčině. 

Église Sainte-Thérèse de Curepipe

O Velikonočni neděli jsme jeli náhodou kolem, když končila mše. Zaslechli jsme poslední tóny chorálů a viděli svátečně nastrojené Mauricijce odcházet. Proto jsme dnes, v další neděli nelenili a před výletem lodi si zajeli "kousek" do kostela. Jen se to špatně vysvětlovalo severní paní domácí, když se ptala, proč nezajdeme do kostela v Grand Baie a jedeme raději hodinu skoro přes celý ostrov. 

Ale nelitovali jsme. Mše byla honosná, pan farář řečnil s grácií, emocí a velikými gesty. Francouzky, takže jsme nerozuměli ani slovo, ale hlubokým témbrem a poslouchalo se to dobře.  Zpívaly se písně duchovní i vyloženě popíkové popěvky. Na plátno se projektorem promítala slova písní a farářův pomocník dirigoval.