Nasedli jsme do auta, do navigace zadali připravený bod a vyrazili. Vyrazili vlevo, protože na Mauriciu se jezdí vlevo. Na rozdíl od nedalekého Réunionu. Musím říct, že i přes usnadnění automatickou převodovku je řízení celkem oříšek - hlavně když na vás ze zatáčky vyjede auto v protisměru a vy se chcete vyhnout obvyklým způsobem. Vrcholem všeho je, že místní auta mají i páčku blinkrů na druhé straně, takže jsem neustále místo signalizace odbočování stíral...
S vyplazeným jazykem tedy řídím, zuby nehty se držím divného kraje vozovky a blížíme se k cíli. Vnitrozemské vesničky, kterými projíždíme nejsou úplně po německu "gemütlich". K ubytování je pak odbočka z hlavní na lesní cestu. Zjevně tu před chvílí vydatně pršelo, protože louže střídá louži. V loužích nejsou vidět kameny a těch je tu všude dost. Ukázkový tankodrom. Přemýšlím, jestli v půjčovně aut počítají s tím, že jsme si sice půjčili malou Hyundaiku, ale používat ji budeme jako pořádně drsnou čtyřkolku.
Cesta - necesta pokračuje a několikrát se dělí. Lovím v paměti, jaké jsou na AirBnB instrukce, protože nemám na mobilu signál a data se vlečou jen velmi zvolna. Už už to hodlám vzdát, otočit se a vrátit se na hlavní, když najednou blik-cvak jako blesk z čistého nebe se zjeví brána, co do místní buše zjevně nepatří, vzorně vyštěrkovaná cestička, co sem taky nepatří a za ní dům, jak z jiného světa. Užasle koukáme na ten dramatický střih, parkujeme u velikého moderního stavení, kde nás hned vřele vítají domácí - Carla a Julien. Ukazují nám dům i okolí a kostrast s příjezdovou cestou a vlastně i některými vesničkami na trase od letiště už nemůže být větší. Vše pečlivě upravené, velmi prostorné, světlé a moderní. Obrovská terasa s posezením a grilováním, otevřená do nádherné zahrady, které nevidíte konce. Prostě ráj na zemi a jedno z nejlepších ubytování, co jsme kdy na našich toulkách světem zažili. Božský klid a absolutní soukromí, oáza zeleně, palem a ovocných stromů. Vše vzorně upravené. Dům skvěle vybaven, často i zařízeními, které sami doma nemáme. Na stole na terase dva rumy, v kuchyni a v lednici přichystáno plno jídla a pití. Cítíme se, jako bychom přijeli ke starým výborným přátelům na návštěvu a ne k neznámým lidem někam přes AirBnB.
Prostě bez přehánění - ráj na zemi. Jen někdy k ráji vede poněkud trnitá cesta. Vlastně, když nad tím tak přemýšlíme, k ráji přece vede vždycky složitější, klikatější a trnitější cesta. Přímá a snadná cesta, jak nás moudře učí pohádky, vede pravidelně do pekel...
Žádné komentáře:
Okomentovat